čtvrtek 14. dubna 2016

..a začal jsem létat


Včera to byly přesně čtyři roky, co jsem poprvé vzlétl do oblak. Od té doby to bylo doteď ještě 31x na pravidelných linkách a 6x v malé Cessně 152 (tyto lety na mapě nejsou, systém nezná malá travnatá regionální letišťátka a ani si nedokážu představit, jak by zaznamenal start a přistání na tom samém místě). Proč je to pro mě tak vyjímečné? 
Letos konečně přibude i "čára" přes celý Atlantik..a ne jedna!

Mám strach z výšek (dodnes!). Nikdy jsem nebyl kamarád s kolotoči, na "labutě" mě většinou museli dlouze přemlouvat a kouzlo velkých ruských kol jsem objevil až před pár lety (i tak je pro mě vždy první otočka psychicky dost náročná). Na balkón tetina bytu v 8. patře jsem nikdy nevlezl (teď už bydlí v rodinném domě) a k zábradlí ve druhém patře Eiffelovky jsem se přibližoval jen velmi opatrně. Z toho všeho jsem měl pak vždy doslova panickou hrůzu z létání. No jen si to představte, kilometry pod vámi je jen vzduch a pak země nebo voda, nahoře vás drží jeden, dva (tři, čtyři..doplňte dle libosti) motory a fyzikální zákony. A nepomáhalo ani to, že statisticky byla a je letecká doprava tou nejbezpečnější. Jenže když se něco pokazí, tak to pak má většinou bohužel fatální následky. 

Západy slunce se ve vzduchu nikdy neomrzí

A tak jsem vždy a všude prohlašoval, že jestli někdy vlezu do letadla, tak jedině při cestě přes Atlantik a ještě mi to musí někdo zaplatit. Nakonec to částečně přes Atlantik bylo, ale zaplatil jsem si to sám =D. Ryanair a jeho akce na letenky v lednu 2012 mě donutily jednat. Zpáteční let Bratislava - Gran Canaria za necelé tři tisícovky byl výzvou. Odlet 12.4.2012, dny v kalendáři mizely pod nánosem tlustého fixu. Naprosto nepochopitelně jsem následující tři měsíce shlédl téměř všechny díly Mayday (Letecké katastrofy) a asi i to mi pomohlo, že po nástupu na palubu a uzavření dveří půl roku starého Boeingu 737-800 mě zalil klid. Jakmile motory po prvotním vystoupání přestaly hrozivě burácet a já viděl, jak se vzdalujeme od země, prolétáme mračnem a pak se vyhoupneme do modře zalité nádhery, věděl jsem, že strach z létání je pryč (a já doufám, že na vždy).

Alpy, mračný předěl mezi jižním pobřežím Norska a severem Dánska, zasněžený jih Skandinavie
Vlevo klesání k Bergenu, uprostřed sopečné Santorini, napravo Norsko

Zlomový okamžik, který má za následek to, že létání a vše kolem něj miluju. Dokážu prosedět na flightradar24.com dlouhé desítky minut jen pozorováním letadel, jejich tras, rychlostí, historie a perfektně tím otravovat celé své okolí (promiň lásko, ségro, mami, babi......). Při každém letu musím sedět u okénka a jsem ochotný si za to i zaplatit. Pokud to jde, otravuju zbytečně obsluhu na check-inu a vyžaduji klasickou papírovou palubenku (a tímto se všem - i do budoucna - omlouvám). Z letadla většinou vystupuji mezi posledními. Vyzkoušel jsem si už i pilotování Cessny 152. 

Díky čtyřem motorům se mu říká malé jumbo - Jumbolino (BAe 146)
Jediné widebody ve flotile národního dopravce ČSA - Airbus A330-323 OK-YBA před mou cestou z Prahy do Ostravy
Na letištích občas mohou vzniknout zajímavé fotografie, třeba easyJet A319 přistávající "na střeše" terminálu..anebo velký Boeing 777 vpopředí se vzlétávajícím letadlem za světla zapadajícího slunce vpozadí..

Okolnosti zatím nepřály tomu, abych naplno vyzkoušel nějaký dálkový let s widebody letadlem (nepočítaje hodinový let Praha - Curych a zpět zhruba týden zpátky, kdy vyjímečně Swiss airlines na tuto linku nyní nasazuje svůj nejnovější přírůstek ve flotile, Boeing 777-300 ER, aby se s ním seznámily posádky, které poté na něm budou létat dálkové trasy). Nějak jsme neměli potřebu opustit starou Evropu a podívat se i mimo ní. Letos se vše změní. Za úspěšný rok v práci jsem se odměnil cestou do Kanady a vymyslel si naprosto šílený routing, při kterém si každý klepe na čelo a ptá se, proč jsem nezvolil klasickou trasu s jedním přestupem v Londýně nebo Frankfurtu. No protože miluju létání a letadla. A tak mě čeká cesta, při které absolvuji 8 letových segmentů s šesti různými modely letadel (Boeing 737-800, Airbus A320, Airbus A340-300, Airbus A330-300, DeHavilland DHC-8-300 a konečně i královna nebes, jumbo Boeing 747. Juch!)

Nejoblíbenější místo - jednoznačně u okna!

Občas dokáže překvapit i posádka: kapitán našeho letu easyJet z Paříže měl 24.12. na hlavě čepici Santa Clause; stewardka Swissu, která celý let pozorovala, jak vše fotím, si chtěla po přistání se mnou střihnout selfie

Jestli jste dočetli až sem, děkuji. Létání se pro mě stalo koníčkem a nikdy neodmítnu nabídku se někam, třeba i jen tak, proletět. Vím, že počet mých letů je zatím zanedbatelný a že kdybych možná byl nějaký byznysmen, co létá několikrát do týdne, bral bych to spíš jako nucené zlo, ale naštěstí nic takového se mě (zatím) netýká. Sledovat východ nebo západ slunce z 10km výšky je pohled, který se mi nikdy v životě neomrzí, stejně jako výhled na osvětlená města, zasněžené vrcholky hor, obrovské toky řek nebo rozbouřené moře. Nakonec je mi i líto, že se nemohu stát pilotem..

Co znamená létání pro vás? A kdy jste poprvé seděli v letadle a jaký jste zažívali pocit? 

Když se na křídle leskne vzdušný nadzemský svět, kterého jste před pár minutami byli ještě součástí..

24 komentářů:

  1. Ahoj Michale, tak to je super článek! Já mám taky hrozný strach z výšek, ale vždycky všude vylezu. Co jsem dělala v KL na Petronas, to se dozvíš v článku :-)) A v letadle je pro mě nejlepší, když mám zábavu. Protože jakmile si v hlavě připustím, že jsem 10 km nad zemí, začne mě popadat panika a jsem schopná nehnutě sedět na sedačce s pocitem, že když se pohnu já, pohne se i celý letadlo! Já jsem tak ráda, že jsou i jiní, kteří se bojí výšek a v letadle a i přesto všude vlezou a letí! :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jdu na článek =). No vidíš, že se s tebou pohne i celé letadlo..tohle je něco, co můžeš zažít v té Cessně =D.
      Já se teda bojím jen těch "standardních" výšek..v letadle mi výška kupodivu nevadí..sám to nechápu, ale jsem šťastnej, že tomu tak je =D

      Vymazat
  2. Chvalim clanok, pekne napisany, fotky vkusne doplnaju text. No co ti na to povedat, lietanie je cool :) TomAnt

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Tome..je cool, občas bych si přál, aby moje kancelář byla za kniplem =)

      Vymazat
  3. Tak predne musim okomentovat fotografie a silu prekonat fobii, ktera se nakonec dokonce prehoupne do zaliby. Gratuluji! Krasa!
    Ja letela jen 1x:-D, mam urcite respekt. Nebojim se tak zriceni, jako turbulenci - jdu na WC ulickou a najednou se propadneme o stovky metru, to je ma nocni mura:-).
    Letani zdar. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co do záliby..do totálního bláznovství =D
      Turbulence jsou občasné, já je za těch 32 letů zažil 2x, z toho ani jedny nebyly takové, kdy by si člověk připadal jako na tankodromu, jen to trochu drncalo, asi jako když jedeš autem po D1 ;)

      Vymazat
  4. Teda krasny clanek, Majki, a klobouk dolu, jak sis zabojoval a z fobie vytvoril konicka. Ja letala hodne, kdyz holky byly male a naposledy s prvnim synem, kdyz byl miminko. Ted uz nas je tolik, ze by to vydalo na privat jet a na to nemame:-) Takze cestujeme autem.
    A z letani mam respekt- vzdy jsem mela strach nez jsme se dostali do oblak, pak uz to byly jen same pozitivni pocity;-) Mimochodem- videl jsi uz pristavaci drahu u nas na Corfu;-) ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji.
      A ano ano, runway na Korfu je hodně profláknutá..ne tak jako na St. Maartenu, ale blíží se mu =). Leč jsem na Korfu zatím nebyl (A ani na St.M.), ale jednou určitě zavítám i tam =).

      Vymazat
  5. Miluji letadla! Jsem na tom naprosto stejně, jedno, kam letím, vždy prosím okénko,že pode mnou bude jen moře, nevadí, že budem v mracích ve výšce, nevadí, že je venku bouřka, nevadí. Jakmile někde vidím jen letadlo letět, mám hlavu ve výšce, než zmizí. Jednou se mi dokonce podařilo si to letadlo tak moc přát přímo nad sebou, že projíždějící dálnicí směrem k letišti, skutečně přesně nad námi skoro na dosah jedno přeletělo. K mému nadšení a kmanželové hrůze:-) Takže, ano, letadla anooooo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mluvíš mi úplně z duše =D.
      Letadlo nad dálnicí se mi splnilo jednou taky, když jsme jeli do Berlína..akorát dodnes si za to nadávám, protože jsem samozřejmě seděl za volantem a málem způsobil nehodu =/..holt někdy se člověk úplně zapomene (a u letadel se to konkrétně mě stává hodně často =D )

      Vymazat
  6. ¡Qué bien que puedas viajar!

    NEW POST: www.byfrankalonso.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  7. No vidíš, přes takový strach a nakonec se z toho stane mánie!:-)
    Já létám ráda už od malička, nepociťuji žádný strach a celou cestu většinou prospím:D Zato můj přítel by to měl nejradši rychle za sebou..:)
    Simply Adele

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, doslova mánie =D, naštěstí to zatím nikomu kolem neleze na nervy (anebo se mi to bojí říct =D ).

      Vymazat
  8. U mňa strach pretrvával dlhšie, ale keďže lietam posledné 2-3 roky veľmi často, musela som s tým naozaj niečo robiť. Najviac mi pomohlo naštudovať si, ako funguje lietadlo, čo spôsobuje tie niekedy "hrôzostrašné" zvuky a podobne. A samozrejme sedenie pri okienku a výhľady, na to by ma bolo. Zažila som za tých pár rokov krásne východy a západy slnka, pohľad na ostrovy aj hory... A strašne rada chodím pri Heathrowe pozorovať lietadlá nad diaľnicou. Je to pre mňa maximálne fascinujúce, ako aj letiská a skrátka všetko s tým spojené :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, myslím si, že zjistit si něco o tom, jak letadlo funguje a proč se vlastně většina nehod stala, je asi nejlepší možnost, jak bojovat proti strachu z létání =).

      Vymazat
  9. haha let's fly... I think we are in the same mood! ;-)

    stylentonic.com

    OdpovědětVymazat
  10. Já mám létání moc ráda... i když jsem vlastně toho tolik nenalétala.. kdysi do Sofie a pak vnitrostátní linkou do Burgasu - celou cestu jak po brambořišti .. ale pohoda .. a jednou Praha - Amsterodam - Toronto .. úžasný, úžasný .. já se nebojím, ale po vzlétnutí v Amsterodamu jsem se otočila a když viděla to ohromné "hlediště" .. kdo by se bál ... a v letadle se mi líbí vše co k tomu patří ... a u okénka je to nej !!
    Miluju letadla, atmosféru letiště, prostě vše.
    Na nebi je pořád sleduju a říkám si kampak letíte? Kdysi na chatě na Šumavě jsme napočítali 11 čar (letadel) najednou .. to byl rekord .. měli jsme fantastický výhled .....
    Michaeli tak si vše kolem letadel užívej !!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fuuuha, koukám, podobný nadšenec..tedy, nadšenkyně, jako já =), to mě těší! Čáry na nebi pozoruju taky a říkám si přesně to samé..no většinou neodolám a otevřu na mobilu právě FlightRadar =D

      Vymazat
  11. I was also afraid of flying. But I think it's something magical. You can be within 2 hours in a different city. Michael I love this article and again beautiful pictures
    Kevin :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Yeah, and that's it. The speed you can be from one place in another is awesome..from freezing ice in the north of Norway to sandy sunny beaches of Canarian Islands takes just about 6 hours..it is awesome =)

      Vymazat