čtvrtek 28. ledna 2016

Childhood .. part 2


Už je to spousta měsíců, kdy jsem napsal první článek čistě o svém dětství a dneska bych chtěl na něj navázat. Protože vracet se do svého dětství, to je jako ta nejfantastičtější cesta strojem času do chvílí plných bezstarostných radovánek, svobodné fantazie a světa "můžu téměř vše a nebudu za hlupáka" (pochopíte v další části textu). 


A tak se dnes vydáme do zimních období, která jakoby vypadla z ilustrací Josefa Lady. Spousta lidí zimu nemá rádo. Nadávají na mráz, nadávají na sníh, na břečku na chodnících, jednoduše si vždy něco najdou (stejně jako v létě zase špačkují na slunce a horko). Poslední roky je mi hodně líto faktu, že u nás napadne sněhu jen pomálu nebo vůbec, Vánoce jsou na suchu (nebo na blátě) a my tak jsme připraveni o ten zážitek krásné bílé krajiny, která je kouzelně pohádková. Málokdo si to asi uvědomuje, ale když je město přikryto sněhovou pěřinou, zmizí nám z očí hnědé plochy, které se přes rok zelenají, zmizí šedé špinavé chodníky a všechno okolo se jakoby rozzáří. Najednou je ve dne více světla, noci nejsou tak tmavé a sníh nám křupe pod nohama do rytmu. 


Já osobně sníh miluju. Už od malička. A miluju také slunce, teplo a moře. Dva extrémy. Dva protiklady, které vedle sebe nemohou existovat a já bych se asi nechal i ochudit o barevnou krásu podzimu a voňavé jaro a zvládl žít jen se zasněženou zimou a teplým létem u moře. Když mě potřebovala máma v zimě utišit nebo se mě na chvíli "zbavit", stačilo mě vypustit na zahradu u babičky a měla klid. Chvíli jsem odhraboval sníh z chodníku, pak ho smetákem setřepával ze stromů. Všechno mi napadalo za krk, ale bylo mi to jedno. Když bylo sněhu hodně, nastartoval jsem svou plastovou oranžovou Tatrovku a vozil s ní sníh na jednu velkou hromadu. Až byla fakt obrovitá, tak jsem do ní začal ze strany hloubit díru a nakonec si vyrobil takový iglů-bunkr (jehož střecha se s návalem nočního sněžení do druhého dne propadla). 


Úplně nejskvělejší ale na zasněžené zimě bylo, když jsme s sebou hodili do čerstvě napadaných desítek centimetrů sněhu a začali dělat anděly. Prášili jsme jím všude okolo sebe, lezl nám do rukávů, za krk, za trička a svetry, do bot. Měli jsme ho všude. Studil, kůže červenala mrazem a my byli totálně promáčení až na kost. Doma nás čekal kravál, v horším případě i výprask, ale to vůbec nevadilo. Skvěle jsme se vyblbli a byli jsme bezstarostně dětsky šťastní. A já jsem neodolal, když v sobotu těch pár centimetrů napadlo, a vrátil se nejen ve vzpomínkách zpátky, lehl si do sněhu a vytvořil anděla. A ano, skončil jsem promočený, špinavý, lidé okolo na mě koukali jako na blázna a mě to bylo úplně fuk. 

Pojďmě zase být občas dětmi! Uvolňuje to stres a endorfiny a pomůže to na chvíli zapomenout na tíhu dospělosti. Tagujte na instagramu #BeKidForAWhile


Parka - Gate
Scarf - Gate
Sweatshirt - Eleven Paris
Jeans - Lee
Shoes - Playbot by Playbag
Knitted hat - vintage
Knitted gloves - Pull&Bear

Photographed by - Made by Boy

#fotimnikonem D5500

For more follow me on instagram / facebook / ASK.fm

18 komentářů:

  1. To je tak dojemný a milý článek, Majki :). Taky jsem nedávno přemýšlela nad tím, že už fakt poslední roky neplatí, že by byly Vánoce na sněhu ... Já si ho užívám, stejně jako si užívám v létě velké vedro a na podzim hromadu listí ... pomalu jsem vyrostla ze stěžování si na to, co je :) ...

    Měj se krásně a užívejte si! Terez

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Terezko. Jsem na tom stejně, stěžuju si čím dál míň a snažím se víc radovat =)

      Vymazat
  2. To je krásný :) je fakt, že člověk často zapomíná na nějakou tu bezstarostnost a jednoduchost života a místo toho, aby si odpočinul, zrelaxoval a nebo trošku zablbnul, furt se jenom rozčiluje nad něčím..
    Getmovin by Deni

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žejo? =) Tak šup se naladit na tu správnou vlnu a začít to občas praktikovat =D

      Vymazat
  3. My jsme taky jako děcka milovali sníh a vždycky jsme se na zahradě vydováděli. Třeba ségra vynikala ve stavbě sněžných koňů životní velikosti, na kterých jsme pak jezdili :D Dnes už teda ze zimy tak odvařená nejsem, taky to ani není pořádná zima a já jsem spíš letní typ a mám hrozně rád i jaro a začátek pod zimu, bez kterých se já teda rozhodně neobejdu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sněžní koně? No ty kráso! Hele, to bych chtěl vidět ale!!

      Vymazat
  4. Amazing pics as ever doll, love your style!

    Alice Cerea,
    Alice Cerea blogger

    OdpovědětVymazat
  5. Veru občas mi chýba byť zase na aspoň na chvíľu dieťaťom. Detstvo bolo krásne a cez zimu bývalo viac snehu a teraz, takmer nič :( Krásny článok a najviac sa mi páči gifko anjela ;)

    NITA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale tak..občas se dá do toho dětství fakt vrátit..stačí jen chtít ;)

      Vymazat
  6. Míšo, moc Ti to sluší, super fotky! :)
    Já mám sníh ráda, ale bohatě mi stačí tak měsíc, víc ani ránu.. Raději sluníčko a teplo ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju =)..no ten měsíc je tak akorát, ale aby to bylo celý měsíc! To se letos nestalo =(

      Vymazat
  7. Awww love the scarf! ♥

    Take care,
    xoxo Suzy ( ˘ ³˘)♥
    THE KAWAII PLANET

    OdpovědětVymazat
  8. No paráda! A ta šála je kjůt!

    OdpovědětVymazat
  9. Moc pěkné fotky :)

    Já ráda vzpomínám na to, jak jsme se ségrou vždy přišly z venku úplně mokré od sněhu, rychle jsme se převlíkly, udělaly teplé kakao a zalezly pod deku a čuměly na pohádky :)

    OdpovědětVymazat
  10. nice one. love that place. Snowfall makes increase the beauty of the area.

    OdpovědětVymazat